Terapeutické služby
V čem může být terapie užitečná?
- Když se vám zdá, že s dítětem nemáte dobrý kontakt, že si spolu nerozumíte.
- Když máte pocit, že si dítě „dělá, co chce“ a vám se ho nedaří vést.
- Když se cítíte vyčerpaní a potřebujete najít nové zdroje a cesty, jak péči o dítě zvládnout.
- Když potřebujete podporu ve zpracování ztráty či velké životní změny, jako je například rozvod, ztráta zdraví, ztráta bezpečí, ztráta blízkého člověka.
V čem může terapie pomoci dítěti?
Ve zmírnění potíží dítěte ve vztazích s rodiči či jinou pečující osobou, s kamarády, se sourozenci, s vrstevníky.
Ve zpracování ztráty či zážitku velké životní změny (rozvod, ztráta zdraví, ztráta bezpečí – např. zážitek násilí, šikany, zneužívání, ztráta místa – stěhování, ztráta blízkého člověka či separace od něj).
Ve zpracování zátěže po asistovaném kontaktu, či návštěvách dítěte u rodičů.
V podpoře budování identity a sebepřijetí dítěte (dítě adoptované, v pěstounské péči, dítě jiného etnika v náhradní rodině – hledání vztahu ke svým biologickým rodičům aj).
V posilování sebeúcty dítěte a jeho schopnosti zvládat překážky.
V učení se lépe vnímat své tělo, vnímat a vyjadřovat emoce tak, aby nedocházelo k psychosomatickým obtížím (bolesti bříška, hlavy, poruchy příjmu potravy aj.).
Metodami naší práce jsou:
- Rozhovor
- Techniky arteterapie, muzikoterapie, práce s terapeutickým pískovištěm, práce u hliněného pole, práce s příběhy, hraním rolí, techniky relaxace a imaginace.
- Videotrénink interakcí
Terapie očima příbuzenské pěstounky: Rodinná terapie a její přínosy
V loňském roce jsem začala se svou vnučkou, kterou mám v péči, navštěvovat rodinnou terapii. Byla mi doporučena, vzhledem k těžké životní situaci vnučky, v které se dříve nacházela. Zemřela jí matka na drogovou závislost, následně byla u nevhodných pěstounů, pak u svého otce, který přecenil své síly, když si myslel, že se o ni postará.
Mojí motivací pro schůzky s terapeutkou bylo nejen to, aby pochopila svou minulost, ale především svou budoucnost. Terapeutka nám pomáhá vzájemně si porozumět. Vnučce pochopit, proč některá má rozhodnutí a jednání jsou pro ni důležitá a správná. Mě umět rozklíčovat, proč občasné vnuččino jednání a chování je takové, jaké je.
Po roce terapie mohu snad již hodnotit. Vnučka i já jsme se s terapeutkou spřátelily. Nemáme problém otevřít před ní své pocity – naštvání, smutek, radost, slzy. Obě jsme tam pochopené. Odcházíme s pocitem, že se máme s vnučkou moc rády a potřebujeme se. Školení pro pěstouny jsou bezesporu přínosná, ale obecná. Terapie je konkrétní, tzv. šitá na míru. Někdy mě překvapí, jak se dá snadno určitá komplikovaná situace řešit, nahlížet na ni. A v tom může pomoci fundovaný pracovník, jako je terapeut.
A.L.