
Poslední půlrok se bohužel nemohou konat žádné sociálně-terapeutické pobyty. Naplno tak běží terénní služba a podpora dětí a dospívajících v dětských domovech či těch, kteří již domovy opustili. Konec loňského roku jsme pravidelně každý pátek trávili pomocí s distanční výukou v jednom dětském domově.
Pro představu: na jednu rodinnou skupinu většinou připadá osm dětí různého věku. Pokud musejí být všechny děti v jeden čas on-line, může se stát, že pro ně nestačí počítače a někteří si musejí vystačit s telefonem.
Vychovatel, který má zrovna službu, nemá šanci uhlídat, zda jsou všechny děti připojeny na výuku a plně se věnují tomu, co jim učitel na obrazovce říká. Je vcelku běžné, že se děti připojí na hodinu, ale s vypnutým mikrofonem a kamerou se věnují jiným činnostem. A tak je naším cílem se dětem co nejvíce věnovat a snažit se, aby vydržely být součástí online výuky. Je to ovšem úkol nelehký. Děti často ztrácí pozornost, výuka je nebaví a kolem je spoustu rozptýlení, třeba kamarádi, kteří zrovna mají hodinu volna. Prostě je mnohem těžší udržet jejich pozornost, pokud nesedí ve třídě s učitelem, který na děti přirozeně reaguje. Někdy se to ale podaří, pokud je téma dostatečně zajímavé a hodina postavena tak, že děti mají prostor diskutovat, sdělovat své názory a ptát se. Občas se pak stane, že i my, pracovníci Letního domu, se nechtěně do výuky zapojíme, když zrovna není vypnutý mikrofon a chceme dítěti látku dovysvětlit. ,,Kdo to tam mluví? Vypínejte si prosím svoje mikrofony!“ zní z úst paní učitelky, jejíž obraz se zrovna zasekl ve srandovní grimase. A tak je všechna těžce získaná pozornost zase pryč.